Pod vratkou střechou omylů

10. června 2017 v 16:59 | J.Lukáš |  TÉMA k Dumání

Pod vratkou střechou omylů

Blízko, blizoučko, pod jantarovým stromem, dubová lavička v náruči své dva láskyplné milence svírá a noc, která kobercově zahaluje vše, co do cesty ji vbíhá, dívku s chlapcem, přes ponurou paletu barev, vřele vítá.
Tehdy, když myriáda hvězd leskne se jako drobňoučké střípky v tom černočerném a chomáčkovitém koberečku, chlapec naklání se k dívce a jen sova přehluší mrknutím oka to krásné, co je všem bytostem cítícím nejjasnější. A zde, v krajině stínů a matných, mihotavých, duhovitých záblesků z povzdálí, zrodila se pochybnost, která vyvstává jako jehly na zádech tvora, který s nocí přátelsky třese si tlapkou.
To chlapec poprvé v životě ucítí, jak upadá do hlubin své nehostinné nejistoty, kde na dně nachází své zmrzačené dvojče, které jej přesvědčí o chybných krocích, kterými se zavázal k vskutku závažným činům, které vedly k přesvědčení o pravosti citů, jenž má k dívce, která se mu na oplátku otevřela jako plachá a velice křehká labuť.
Opravdu nehezké, křečovitě chvějící se, poskakující a nedůvěřivé dvojče uhlazenému stvořiteli výtku za výtkou dává a s rákoskou v ruce hrozí a napomíná a povolává na pomoc Vinu, aby zakročila.
Vina povstane z hrobu a uštědří chlapci ránu, ze které otřesený probudí se a vyskočí jako čiperný cvrček, prchající do absolutní a chmurné noci, zanechávající za sebou zdrcenou a zmatenou dívenku, jejíž srdce v tom sletu událostí změní rytmus a uvadá jako poslední květina na nejpustší hoře.
Avšak… Co když je i tohle správně?


2. část - Moment úleku

Ve vteřině se nám krev stáhne z konečku prstů, které jsou náhle jako ponořené do ledových kostek, uspořádaných v umyvadle a hlava vyskočila ven oknem a skončila na nádvoří v bláznivém kolotoči, který nezpomaluje a nikdy nezastaví; přesto však skočíme z větve na větev, napijeme se z první orosené číše plné piva, zapálíme si své první žváro a nasajeme do plic, či nastartujeme auto, které se pod náporem naší tlapy rozjede do zaneprázdněného provozu. Tak, či snad dokonce jinak, je to jen spousty našich prvních, prapůvodních okamžiků a zážitků, které si s sebou neseme v ranci.
Někdy jsou to zkušenosti božské záležitosti a někdy naopak. Jindy se jedná o kamenný batoh s popruhy z ocele, který trýzní naše svědomí a nedovolí nám spát. Ach ano, i takové je naše poprvé.
Nicméně… Naše zkušenosti a volby, jsou souhrn všech našich akcí a životních přání, ať už splněných, či neuskutečněných, které se nakupily. Můžeme se pokusit to zvrátit a jsme schopni napravovat, ale problém má vždy delší háček, nežli ramínko na kabát pro přerostlé smrky a tak čas od času při nápravě zjistíme, že za sebou máme daleko více poničeného porcelánu, než kolik bychom dokázali pobrat.
Možná nechceme dělat špatné, však jsme k tomu ani nebyli zrozeni, ale i když si dokážeme udělat ledasco, měli bychom s sebou nosit náplasti dvě. Jednu pro nás a druhou pro osobu, které jsme nechtíce při cestě na kopec poznání šlápli na nohu.
A co když je to špatně? Netuším, ale nic se tím nezkazí. A jestli to je správně? To posoudíme při dalším testu, až se nějak rozhodneme. Volba je zkrátka jen volbou, ať už tou špatnou, nebo správnou, našemu životu dává větší řád a smysl, nežli špatně zvolená dieta. Koneckonců, co já o tom jen mohu vědět.
A co vy, čtenáři?

 
TÉMA TÝDNE: Co když je to správně?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rolling sky rolling sky | E-mail | Web | 12. června 2017 v 8:45 | Reagovat

Thanks for sharing the blog post, hope that moment of shock will over.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama