Zpátečka

29. května 2017 v 19:33 | J.Lukáš |  TÉMA k Dumání

V dnešní době, v dnešním světě a při situaci tam venku, kdoví, jak dlouho se tu budeme ještě lopotit a trápit, popřípadě si užívat.
Čas je jenom iluze…
Přesto je však všude kolem nás a prostupuje i námi samotnými. Hodiny na věži ukazují čas, který jsme vytvořili, ale nikdy se jej nenaučíme ovládat. Je to neochočená šelma, nedá se zkrotit. Avšak, jako inovátoři, jako úskoční zajíci, jsme dokázali udělat to, co umíme ze všeho nejlépe - naučili jsme se přehazovat výhybky. Čili… skvěle umíme věci obcházet. Kdo by nevěřil, ať si vzpomene na létání a občas vzhlédne k obloze.
Čas běží rychle, opravdu rychle, když mu dáme pokoj, či prostor, abychom jej obrousili jako drahokam. Když ho zase přespříliš otravujeme, protože se nacházíme na špatné straně kabinky, na které je nápis - obsazeno - či snad u lékaře, kde na sobě zase máme imaginární cedulku - neotravujte mne, zapomněl jsem si mobil - dává nám pořádně zabrat a psychicky nás zkouší. Vlastně nás pokouší neustále.
Čas na jídlo, čas jít do školy, čas jít do práce, čas jít na úřad a čas jít do háje.
Máme čas a stres a stres a málo času.
Jsme zavaleni mnoha věcmi, kterým jsme dali nějakou hodnotu, sami jsme si je polepili, ale ty nejhodnotnější jsou nejen zdarma a nejdostupnější, ale také ty nejcennější.
Koneckonců, řídí nás to všechny a jsme ovládáni napříč prostorem a časem nutkáním, které nás nutí dělat všechny ty věci, které vykonáváme (ať už jde o cokoli) teď hned. Zkrátka se všechno zrychluje. Tady, tam venku, ve vesmíru. A my se snažíme dohánět vše, i když už jsme si ani nestihli povšimnout, jak nám tepe srdce závodního koně a dech dochází.
Nacházíme-li se na startu závodní dráhy, nebo v autě na dálnici, kde naši drahou polovičku právě zaskočil prcek, co se chystá vstoupit na tento svět, asi je lepší šlápnout na plyn a prorazit to, co nejdříve. Ovšem, takových situacích je mnoho, kdy je lepší se nezdržovat hledáním šušní v nosním tunelu, avšak se tím nesmíme nechat ovládnout a převálcovat.
Carpe diem.
Zaběhněme to dobře, ať jsme včas na autobusové zastávce, či ve školní lavici, ale nespěchejme potom zbytečně celý život, abychom viděli víc, než kolik bychom promeškali věčným utíkáním. Jsme přece jen smrtelníci, ale nevyšvihujme se na piedestal božství jen proto, že si myslíme, jak jsme na čas, který nám byl odněkud a od někoho dán, skvěle nevyužili, když děláme vše, čeho jsme se třeba byť jen obávali proto, že žijeme jen jednou a zítra už by mohlo být pozdě. To se zase často unáhleně dopouštíme věcí, kterých druhý den litujeme. Situace, které nás často přivádějí do rozpaků, jsou právě obvykle ty, při kterých jsme se ocitli v domnění, jak bohatě jsme využili čas. Tehdy nám náš starý známý dává najevo nesouhlas.
Neměli bychom chvátat.
Sám za sebe mohu říci, že času si všímám a zase o něm ztrácím ponětí a naopak. Nicméně, je to můj společník, užívám si jej, kdykoli to jen jde, nežehrám a nenadávám mu. Pomáhám mu a on mně. Je to můj partner, který mne jednou doprovodí až na konec mé cesty a opustí. A až mu budu mávat na rozloučenou, stejně jako všichni, co jsme zde, doufám jen v pár věcí - že jsme spolu příliš nepospíchali, že jsme se dobře bavili a že se na mě bude při odchodu usmívat.

Uvolněme se.
Jen ať si pak běží…


Snad jsem Tě, milý čtenáři, nepřipravil zbytečně o čas.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. května 2017 v 20:19 | Reagovat

Moc se mi tvůj článek líbí!! Dnešní doba je tak uspěchaná, že mě z toho často až zamrazí :-(

2 j.lukáš j.lukáš | Web | 29. května 2017 v 22:16 | Reagovat

[1]: Děkuji Moc, to mne opravdu těší. :-)
Tak to se oba dva velice shodneme, všechno to strašně moc chvátá; a ne zrovna tím správným směrem. Tím to všechno ztrácí na půvabu.

3 gabate gabate | 29. května 2017 v 22:27 | Reagovat

Spousta krásných postřehů, díky.

4 j.lukáš j.lukáš | Web | 30. května 2017 v 0:01 | Reagovat

[3]: Já děkuju a rádo se stalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama