Špatná rozhodnutí - kapitola patá

12. května 2017 v 9:54 | J.Lukáš |  ŠPATNÁ ROZHODNUTÍ
V. Kapitola

PODRAZ


A je po všem. V tomhle případě spíš po něm. Nechce se mi pořád věřit, že se tohle děje, že jsem toho všeho součástí. Robert naše přátelství vyzdvihoval a byl tou částí našeho přátelství, která měla smysl. Nebyl hloupý, musel si uvědomovat, jak se to vše změnilo v agónii a vzájemnou toleranci založenou na letech, co jsme se znali.
Povaluje se ve své krvi, vydechl naposledy a ona u něj stále sedí a fascinovaně na něj pohlíží. Jako kdyby si snad hrála na Osud či snad na samu Smrt, jako kdyby pro ni něco snad život znamenal. Celkem ironické, když jej vezme i chlapovi, co pro ni znamenal tolik a stal se jen další zakázkou.
Vylézám ze stínů lehce, rychle a velice obezřetně, dojdu blíže k bezvládnému tělu, u kterého sedí zase moje zakázka. Uslyší nějaké kroky, ale asi musím přehodnotit, neboť od něho neodlepí svůj zrak, aby se podívala, kdo k nim kráčí a mohl by být svědkem.
Zastavuji se u nich. Stojím přímo nad mrtvolou svého parťáka a člověkem, co mu vzal život. Nedivím se, že to tak dopadlo. Nedalo se jí věřit a kromě toho měl Robert ve skříních poschovávané různé děsy z dob minulých. O některých jsem věděl, o některých se i sám bál hovořit. Nikdy se nevrátil jako dřív, nikdo z nás, ale jeho pronásledovalo něco mnohem horšího.
Vybrala si koneckonců velice dobře. To, kde se měli setkat a co si vzala na sebe, mělo rozhodující účinek. Dokonalé divadlo.
Chvíli se nic neděje, nejspíš je stále v šoku, že to udělala, ale nakonec se podívá přes rameno směrem ke mně. Ten pohled mi bude navždy připomínat všechny krásy světa a zároveň ty nejhorší noční můry. Bude mne strašit a vyvolávat pocit viny a úzkosti.
"Maxi?" optá se mě s hrůzou a nevědomostí ve tváři.
Náhle se ozve slabé špitnutí, tišší nežli bodnutí sršně a Nataša dopadá vedle Roberta. Jedna rána do hlavy, víc nepotřebovala a víc bych ani nesnes a nechtěl. Tak to stačí.
Odebírám se pryč a nechávám je tu oba pro někoho, kdo se tu o to všechno postará. Zítra to vše bude v tisku a lidi si počtou o záhadných úmrtích a nevyřešeném zločinu. Policie bude bezradná a po čase dojde jen k tomu, že šlo o hříchy minulosti, které milence dohnaly.
Každý si bude uvědomovat, až zjistí, kam nitky vedou, jak je tady odsud zhola nemožné dosáhnout něčeho, co dostupné není. Není tu žádný akční hrdina, co by se rozhodl s tím něco udělat. Žádná drsná škola, soukromý očko, ani superhrdina. Nikdo takový neexistuje. Jsou tu jen obyčejní lidé, co se nikdy neodhodlají a policisté s rodinami, co upřednostní klid a harmonii. Nebudou se vrtat v něčem, co není v jejich kompetencích. Je to jen hra.
Docházím až na křižovatku, kde se zastavím a z kapsy si vytahuji krabičku cigaret. Skoro se přistihnu, jak se na ni šklebím. Jednu vytáhnu ven a zapálím si. V životě mi nechutnala tak dobře.
Satisfakce.
Teď už jsem v klidu. Pokud šlo o tajemství, hráli jsme si s Robertem na přátele a každý si všechno nechával pro sebe. To, co jsme si svěřovali, byla jen špička ledovce. Předávali jsme si to nahlodaný jablko dál a měli ze sebe děsnou radost. Nikdy jsme si to neřekli úplně a tato špatná rozhodnutí nás stála víc, než kolik jsme mohli světu nabídnout jako protihodnotu. Nakonec na to dojedeme všichni. Do posledního.
Zastavuje přede mnou auto černější než noc a s takovým leskem, až se v něm vidím. Sotva slyšitelné brzdy a motor klidně přede. Pootevře se okno a ruka mi podá složku. Zase. Otevřu ji a auto už se ztrácí za zatáčkou. Celý je to na hlavu padlý a rychlejší než Supermanova stolice.
Pročítám si všechny instrukce, jednu za druhou, od shora dolů a vše je detailně podané a vše dává smysl.
Bohužel je jasně dané, že svou dceru už neuvidím. A bohudík, bude naživu a v pořádku. Neviděl jsem ji celé roky a z fotek, co mi poslali, mohu jen říct, že roste do krásy a podobá se matce. Prý je dokonce výbornou studentkou a mám být na co hrdý. Třeba půjde na vysokou, ale já u toho nebudu. Ano, jsem příklad správné výchovy a mám být na co hrdý. Aby se však měla dobře, jediné, co musím udělat, je být mrtvý.
Za dva dny policie dostane hlášení o chlapovi, co je nalezen mrtvý ve svém pokoji v jedné nejmenované a laciné ubytovně. U jeho těla se nalezne dopis na rozloučenou, který byl věnován dceři a bývalé ženě, se kterými nebyl celé roky v kontaktu. Za těchto tragických podmínek a okolností, rozhodl se předávkovat léky. Po jeho bytě nejsou nalezeny žádné známky, které by kdy potvrdili, že byl někým přinucen.
Veterán afghánské války žil podle sousedů osamělý a tichý život. Nikdy s nikým nebyl ve sporu a často navštěvoval místní bary. Očividně žil život plný neštěstí, nepochopení a utrpení, které pro něho znamenalo jediné východisko. Žvásty a další, opravdu tragický příběh, na kterém si možná někdo udělá jméno.
Cigareta je u konce své cesty a já najednou vím, jak by se asi musela cítit. Mám se naprosto stejně, maličká. Odebírám se domů a vím, co bude následovat a je mi dobře. Udělal jsem hodně špatných věcí, ale ta, u které jsem věděl, že bude stát můj život, ale ušetří další roky života mé dcery, je nejlepší, jakou jsem kdy mohl udělat.

Sbohem, špatná rozhodnutí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama